I vychloubání může být na duchovní bázi, někdo se vychloubá materiálnem, jiný tím, že je duchovně výlučný.

Ani věřící nežijí v setrvalé nirváně, to jak to zakladatelce popisují je spíš exaltované, mírně hysterické vychloubání. Skutečná víra je spíš niterný zážitek, člověk se s ní až tak neprezentuje, nehledě na to, že u mě je člověk duchovně spíš na výši, pokud provozuje aktivně službu druhým, než když líčí něco podobného.

Respektive dá se to zažít, ale není to trvalý stav, nevěřím, že běžný člověk i věřící nezažívá pocity beznaděje, opuštěnosti, které jsou střídány zase tím propojením. I Kristus zažíval pocity, kdy měl dojem, že je opuštěný od svého Otce.