Dee, nevím, co na to říct.
Učitelky by měly pochopit, že u stereotypií nejde o naplňování potřeby ve smyslu senzitivních fází a že je žádoucí je neupevňovat.
To je právě ten rozdíl, když někdo pochopí, že v Montessori jde o rozvoj konkrétního dítěte a když někdo otrocky uplatňuje poučky v situacích, kde to není oprávněný.
Třeba můj syn jede v češtině strukturovaný učení (čili předem danou strukturu hodiny, kterou vytvořila asistentka jemu na míru i po dohodě s ním, ale je pevně daná pro každou hodinu češtiny, čili tam synovi odpadá výběr činností), protože to je jemu ku prospěchu, což je primární. Kdyby mu byla ku prospěchu volnost, tak ji dostane, ale jemu prospívá, když ví, co ho čeká, takže v jeho případě to je podmínka pro vznik bezpečnýho prostředí, což je primární.

Nebo jinej příklad - já jsem stopo pro to, aby děti ve školkách nemusely dojídat jídlo a aby je ani nikdo nekrmil. Prostě co sní, to sní. Když toho sní málo a budou mít hlad, tak na to neumřou a pro příště si aspoň budou pamatovat, k čemu je oběd dobrej. Ale kamarádka má syna s VFA, kterej pocit hladu prostě nemá, naučil se jíst mechanicky, protože se to tak prostě má dělat a roky to probíhalo tak, že ona ho skutečně musela krmit, než se mu to zautomatizovalo jako návyk. Pro mě stopro OK, protože prostě pro tohle dítě je to žádoucí takhle a ani by mě nenapadlo mít jí to krmení za zlý, protože u jiných dětí to není potřeba. Co je dobrý pro jiný děti je totiž naprosto šumák, důležitý je, co je dobrý pro jejího syna (samozřejmě za předpokladu, že to nijak neohrožuje prostor jiných lidí, což neomezuje).