Ano, zažila jsem. Ale po pravdě celá léta jsem na tom byla stejně jako ty. Setkávala jsem se s lidmi, kteří zakusili Boha a já pořád nic a nic. Moje víra byla pořád nějak dětská a tradiční, prostě jsem se přesvědčovala, že Bůh je a snažila jsem se žít jako křesťanka. A pak mě to zasáhlo na jednom duchovním cvičení tak silně, že mi připadalo, jako bych měla křídla, prožívala jsem intenzivně Jeho blízkost a lásku, jeho starost o mě. Od té doby nemám žádné deprese a jsem šťastná v životě, který by možná mnoho lidí ani nechtělo prožít. Ale po přečtení reakcí, které se sem snaží nevěřící dávat, nemám potřebu zveřejnit nic víc. Nechci tak intimní věci, jako Boží blízkost, vystavovat posměchu.