Žženo,
no jistě, máš pravdu, je to pořád stejné schéma. Nicméně my to doma nehýčkáme jako "zlatou klasiku", jsou to prostě oddechovky pro zábavu.
Syn má rád i Monty Pythony, Červenýho trpaslíka, Futuramu, Simpsonovy, Tučňáky z Madagaskaru nebo SpongeBoba a taky u některých dílů (zvlášť u posledně jmenovaných) vidí, že to je slabší a není to tak vtipný.
U mne v knihovně si brával Red Meat, knihovničky Sorry nebo Hugleikura Dagssona, za vysvědčení si vybral Králíčkovy sebevraždy, má rád Donjon a Malýho upírka, všude je NĚJAKEJ humor, různej, ale od daného autora vždycky očekávatelnej.
On nechce, aby ho oblíbenej autor překvapoval, ale aby ho pobavil v rámci svýho standardu. Když se dívá na Velký bazar, tak to nepokládá za vrchol kinematografie, ale za snesitelnou srandu.