Přidat odpověď
Jeste me cestou do prace napadlo:
Ridicum autobusu nikdo nerika, jak ridit, kdy tocit volantem, kdy radit, i kdyz spousta z nas seda denne za volant svych aut a vime dobre, jak na to. Uvedomujeme si rozdil v rizeni autobusu a auta, ale rozdil mezi vedenim tri deti doma a triceti ve tride nevnimame? Nebo nam neprijde tak vyznamny, abychom nemohli "poradit", jak na to?
Dalsi vec. Kdyz ma nekdo nejake trapeni v praci, pomahame svymi radami a vyjadrujeme pochopeni, kdyz dotycny nemuze praci zmenit, protoze by nejspis nove misto nenasel. Co se ale v takovem pripade dozvi ucitelka? Ze si svou praci preci vybrala, tak si nema co stezovat a pokud je nespokojena, at jde proste delat neco jineho, bez ohledu na to, jake sance jinou praci najit ma. A kdyz nahodou i nektera hleda a napise, ze misto najit nemuze, tak se hned najde dost tech, co ji bud vysvetli, ze je neschopna nebo zacnou pochybovat, ze vubec hleda.
No a uplne posledni postreh. Jak jsou lide, a obzvlast nekteri, citlivi na hazeni do jednoho pytle (treba Romu, Cechu, Nemcu nebo treba autistu), tak u ucitelek to nevadi nikomu. Proste ucitelka je ucitelka a vsechny jsou stejna verbez. Maximalne se nektere mistni "ulevi" tim, ze se napise, ze "ja vim, ze ty ne, ale ty ostatni ucitelky......".
No a utahovat si z nich za vsech okolnosti je taktez povoleno a vseobecne schvalovano. A branit se znamena, ze tim vlastne priznavaji svou chybu, takze k posmesky jsou tim padem opravnene a oduvodnene.
A to vse porad dokola.
Předchozí