já zas nikdy nezapomenu, jak jsme se ségrama seděly u babičky pod stolem, ona četla nebo recitovala Kytici a my se příjemně bály. Pak nám zazpívala Osiřelo dítě anebo Kačena divoká letěla zvysoka. Přežily jsme to. Milovaly jsme to. Negativní následky to, řekla bych, nezanechalo. Ani noční můry si z těch dob nepamatuju. Ty jsem měla časté, ale až s nástupem puberty. V době podstolních dýchánků mi bylo tak možná 8, jsem prostřední.