Učím 20 let a baví mě to.
Před 8 lety bych ti napsala, že na každého problémového žáka je metoda, jak ho zaujmout, jak zařídit, aby přestal otravovat - byla jsem si tím NAPROSTO JISTÁ! Ale právě před 8 lety jsem jako třídní šesté třídy dostala ONOHO žáka, se kterým jsem nedokázala udělat nic. Rozkládal třídu, děti šikanoval, na dospělé bych neskutečně drzý, kde mohl, provokoval a choval se odporně. Chodil k nám do třídy psycholog, strávil s námi cca 2 dny na kurzu, rodiče spolupracovali nicneděláním (ale nešli proti), vedení mě podporovalo. Věděla jsem že to kluk má doma hodně těžký, snažila jsem se mu nějak pomoci - což byla schizofrenie, protože nešlo zároveň pomáhat jemu i jeho spolužákům.
Výsledkem bylo, že psycholog naučil děti, jak se kluka nebát, jak se postavit jeho agresivitě.
Pokud bych nebyla třídní, měla bych klid, protože na mě si nedovoloval vůbec nikdy. Ale jako třídní jsem musela řešit jeho odpornosti, udělovat tresty, chodit s ním do PPP, řešit s jeho kurátorem (či jak se pracovník nazýval) a rodiči...
Za ty 4 roky jsem se rozhádala se skoro celým pedag. sborem, protože zastávali názor, že by zasloužil někde potmě dostat pořádně po hubě.
Kluk se nezměnil, pořád je to hajzlík, potkávám ho často...nejvíc mě štve, že poničil jinak normální vztahy v běžné třídě a ty děti neměly šanci prožít 9 školních let normálně, v klidu a pořád byly ve střehu.
Takže moje rozhodnutí do budoucna - pokud se to bude opakovat, zasadím se o to, aby hajzlík neničil život spolužákům a kašlu na to, jak se cítí on...doufám, že to dokážu.
Od té doby (končil před 3 roky) a nikdy předtím na škole takový "problémový žák" nebyl.