Včera byl v jeho kulinářské pořadu zajímavý moment. Čech, který emigroval do Německa, oženil se tam s Němkou a měl s ní děti. Provozoval hospodu a pozval si tam Pohlreicha. Jeden z momentů byl, že měl slevové pátky, kdy v hospodě prodával levné jídlo. Chodili tam hodně důchodci a tak. Jenže on na to hřešil, inzeroval třeba že je losos a místo toho dal hostům pangase. Za levno, ale podvodem. A Pohlreichovi řekl, že jsou ti hosti stejně mentálové /nebo podobný výraz/, že to nepoznají.
Reklamaci vyřizovala jeho německá žena, která nevěděla, co manžel dělá, pohoršila se, říkala mu, že by jim to měl vysvětlil on a ne ona. On odmítl a zbaběle poslal jí, že jim má říct: já se spletl.

Musím říct, že při pohledu na ten manželský pár mi napadla taková paralela. Pán mi přišel jako typický Čech - kde jde co ošulit, ošulím, zejména tam, kde vím, že se ten chudák nebude bránit /zřejmě to dlouho nepoznali, snížené IQ a chodili na pangase vesele už delší dobu, až teď se zeptali/. Tam, kde by mi to neprošlo, tam se přihrbím a nedělám to., třeba před autoritami a před někým, na kom mám zájem.
A když mám nést důsledky svého podvodu, tak nastrčím někoho jiného před sebe.
Nedodržuju pravidla, pokud mám pocit, že mi to projde, tak se s tím vůbec neobtěžuju, protože to bych byl blbej, nevyužít příležitosti.

Všimněte si paralely s tím, jak Němci striktně dodržují zákony, jak jim to ve státě šlape, odvádějí daně...ano, spousta věcí by se jim dala vytknout, ale pravidla a systém ctí.

A ještě ta zbabělost - ani si za tím podvodem nestojím, ani se neomluvím, ale šikovně strčím před sebe někoho jiného.

Jeho manželka se šla omluvit a jen znechuceně řekla: Das is typische. /to je typické, takže asi s ním už měla své zkušenosti/.

Tak mi to nějak docvaklo a ta paralela německé a české povahy, toho, proč a jak to vypadá u nás a u nich, že tu máme takový bordel.

Prostě typische Čech v jednom vydání.