Mám to dost podobně. Manžel hodný, pomáhal, nepil, nebil mě, nehrál automaty, přežil moji nevěru těsně před svatbou....Ale já prostě nejsem šťastná. Máme 3 letého syna, manželství na houpačce, jednou pocit blaha, pak zase dlouhou dobu pocit nenaplnění. A tak jsem odešla. Nemluví se mnou ani klika od dveří, matka se mě zřekla, otec se za mě prý stydí, ALE mě se TAK ULEVILO!!!! mě je teď tak strašně fajn, volně, klidně, pohodlně...Jsem ráda, že jsem toudělala i za tu cenu všeho kolem.Jsem asi sobec, ale nezůstala bych v něčem, v čem nejsem šťastná jen kvůli dětem.