No když má po 20 stránkách lehce zastřené vidění, je mi lehce nevolno a mám chuť si vypíchnout oči a bolestí mozku umřít, tak je to blbý. To se mi stalo třeba u knihy Klára, holub růžový, Prevítem snadno s rychle, u jednoho Viewegha, vytěsnila jsem jakého, a tak...

Tchyně má sbírku harlekýnek, tipuju, že celou, je to peklo na zemi

Jinak co požaduju od knihy není konkrétní, jako že bych potřebovala 20 zajímavých slov na stránku a nějak určitou zápletku mám široký rozsah toho, co se mi líbí a zároveň od oblíbeném tématu očekávám něco a pak jsem zklamaná. Nemám ráda rádobyvtipné knížky jako Biomanželka od Viewegha, i když moment s čurokapem a běžcem mi přišel vtipný opravdu.

Mám ráda knížky, které jsou hodně o fantazii, takhle jsem v myšlenkách ulítla v Gejše, přitom proti třeba Tajemství královny Loany je to říkanka, ale ta se mi nelíbila a nezachránilo ji ani intelektuálno ani Eco.

Nemám moc ráda plkání o krajině a západech slunce, i když zase v Šógunovi mne to dostalo.

Takže u mě záleží spíš, jak mi to zabrnká na strunu, než něco, co by se dalo uplatnit jako pravidlo.

Neám v knihách ráda obrázky, pokud nejsou podle skutečné události, pokud ano,, tak na nich ujíždím (třeba my děti ze stanice ZOO, tam jsem Babsi luxovala pohledem dny) nebo v Life of Geisha, tam jsem zas nekonečně koukala na geishy a představovala si... Nebo v Novodobých Frankensteinech. A mám takovou úchylku, koukání na fotky lidí, kteří nějak pohnutě umřeli...

Co by mne odradilo, smajlíky v knize. Toho se děsím a vím, že to přijde a to smajlíky používám a to ještě od dob, co mi bylo 12 a říkalo se jim emotikony.