ohledně jazyka - rozhodně ne hovorový jazyk, odvádí mě to od příběhu, víc vnímám slova, text jako takový.
postava si mě upoutá vším možným, kdyby to šlo nějak jednoduše říct, byl by to skvělý univerzální postup pro autory. mám ráda, pokud se neberou vážně, jsou ironičtí, ale mají hooodně bohatý vnitřní citový život. a konec musí být uvěřitelný. ne najednou zvrat a konec jako z druhořadýho romantickýho bijáku, vlastně to celý musí být uvěřitelný.
vzhledem k tomu, že ale čtu opravdu hodně žánrů, nejen současná témata, tak i historické detaily, kvalitně vymyšlený svět. nemám ráda extrémní odbočování od příběhu a mnoho dějových linek. abych uvedla příklad - série Kolo času (fantasy) se v určitém bodě dostává do fáze, kde je cca 15 hlavních postav a každá má svoji vlastní dějovou linku odehrávající se zcela jinde... to už je fakt moc