já mám dceru a dva syny. pokaždý mi bylo tzv. jedno, co to bude, i když... u druhýho dítěte jsem byla ráda,že je to kluk, takže až budeme čekat třetí, nebude každej očekávat kluka nebo mít kecy typu "vy chcete toho chlapečka, že?". a u třetího, když mi na UZ řekli, že to je kluk, jsem se najednou rozbrečela...štěstím. až v tu chvíli mi došlo, že jsem si někde uvitř přála dalšího kluka. kdybych měla čtvrtý, tak bych ráda holčičku, abych si to zopákla :), ale rozhodně by mi nevadil kluk - já jsem strašně ráda mámou kluků...
s dcerou už nás poutá ženská spřízněnost a spiklenectví, i když tedy je hodně jiná, než já. bojí se věcí, který jsou pro mě snadný (třeba vyptat se na cestu), líp vychází s lidmi, je to "fanynka", včetně pištění a ječení s kamarádkama do telefonu - momentálně vede Doctor Who (já si v jejím věku zakládala na tom, že NEJSEM fanynka). ale to holčičí pouto tam stejně je