stejně jsem ve skrytu doufala, že třeba to bude kluk (mám 2mladší bratry, nějak těm chlapům víc rozumím, bylo by to pohodlnější, plynulejší) a přitom jsem HNED PO POČETÍ věděla, že čekám holku...a to jsem nenechala říct pohlaví celé těhotenství. Nějak jsem věděla, že ona mě má hodně naučit, že moje vztahy s mámou jsou dost pokřivené, že z toho pramenilo mnoho trápení...a že mám mít dceru, aby něco, někde, nějak bylo v pořádku-takovej hrozně intevzivní pocit (mmch je má dcera narozena ve stejný den jako má matka)