Právě čtu tento romám od K. Janouchové a dost mě chytl. Pojednává o ženě, která si strašně přeje holčičku a poté, co porodí dva kluky je tím úplně posedlá, hledá zaručené recepty, jak ovlivnit pohlaví dítěte a přitom má výčitky, že je málo pokorná a "vymýšlí si". Cítil to někdo podobně? Kdybyste si mohly vybrat, chcete víc chlapečka nebo holčičku, nebo je vám to jedno? :) Já se teda přiznám, že hlavní hrdinku chápu. Sama mám "páreček" a jsem za to ráda, ale tak nějak tuším, že kdybych měla jen kluky, cítila bych se v rodině tak nějak "jediná svého druhu" :)))