Nejsem si jista, na co se ptáš.

Pokud jde o mého šikanujícího syna, ten měl pocit, že schovat někomu boty nebo mu hodit aktovku do fontánky je děsná legrace a že se všichni baví stejně jako on.

Prostě mu někde chybělo kus mozku.

Když jsme to s ním, s obětí a jejími rodiči probrali, uznal, že pochybil, ale brzy vymyslel něco jiného - zdá se, že u něj to byl vždycky náhlý impuls a nad důsledky už neměl čas se zamyslet.

Nebylo to denně, větší průšvih možná tak 5x do roka, ale všichni jsme trnuli, co zase přijde.

Dali se do kupy banda podobných výrostků a celá léta byli postrachem našeho městečka. Zoufalství pro všechny.