To je dost odvážné tvrzení - jedno z mých dětí bylo šikanujícím agresorem: tedy jemu to vždy připadalo jako povedená legrace, oběti se pochopitelně tak dobře nebavily...

Byl to velký problém skoro celou základku - a jestli oběti hledají pomoc těžko, tak rodiče pachatelů nenajdou vůbec: hraběcí rady typu "promluvte s ním a vysvětlete mu to", "potrestejte ho nějak" jsou k ničemu.

Obcházeli jsme poškozené s omluvami a drobným dárky, ale všichni jsme tak nějak dopředu věděli, že on je neřízená střela a v příhodné chvíli se odpálí, "aby byla sranda a něco se dělo".