Ještě mě napadlo, že u některých vad jsou diagnózy obtížně stanovitelné pouze ze "sezení". Někdy je proto nutná hospitalizace či pobyt v léčebně, ale nelze to brát jako pobyt v " blázinci" ale v nemocničním zařízení z důvodu diagnózy či stanovení léčby, aby se vidělo v praxi, jak dítě na léčbu reaguje.
U nás třeba řešíme medikaci již skoro 2 roky..Pokud by bylo nutné , aby si syn na tu psychinu šel na pár dní z důvodu té medikace, tak nebudu proti a ani syn nebude, jelikž té doktorce opravdu věří, ví že je to hodný člověk a chce mu pomoci..
Ono je to dost o té důvěře. Pollyenko, pokud ti můžu radit, choď na ta vyšetření se synem ty sama. Pokud si pamatuji na naše vstupní vyšetření, tak probíhalo způsobem - nejprve pohovor psychiatričky se synem beze mě a potom všichni 3 s tím, že mi řekla, co zjistila, co jí syn sdělil, jaké jsou způsoby léčby a jestli s tím SOUHLASÍM.
My vždycky vybíráme lék spolu. V podstatě mě řekne, co by nasadila a proč a zeptá se, zda s tím souhlasíme.
Tenhle způsob mi opravdu moc vyhovuje.
Když si vzpomenu, s jakou jsem tam šla poprvé nedůvěrou a jak se to po jednom či dvou sezeních změnilo..
Přeji i vám, aby se takové vybudování důvěry povedlo