Napadlo mě, jestli je shoda mezi cítěním jména matkou a dítětem. Naše osvícená paní učitelka se při pasování prvnáčků každého zeptala, jak mu má říkat (poté, co ho vyvolala tvarem v RL) a moje děťátko k řeklo "Majda", z čehož jsem se zapotácela, jelikož to nesnáším (je Magdalena). No a má to, neudělám nic, akorát, že já se k tomu nikdy nepřemůžu a když pí učka včera na konzultačních hodinách hovořila o Majdě, škrábalo mě v zátylku.

Jinak sem taky asi udělala spoustu přehmatů, ptž jsem použila všechny tvary, které zde způsobují osypky a celkem nevím, jak tomu zabránit. Jasno jsem měla nedávno, když mi dáma dobrého věku řekla: "čus, jsem Romana, ale neříkej mi Romano, cokoliv jinýho jenom ne Romano:)" Tak jí říkám Romísku a připadám si jako debílek.