Báro,
no na atletice i na plavání mají u nás pití povinně. Na atletice (běhání v tělocvičně, prcci 1. - 3. třída, žádný dvoufázový trénink) je trenérka posílá pít každých 10 minut...
Tam nejde o to, aby dítě mohlo odběhávat jak se mu zachce, ale aby bylo pití po ruce, když je třeba. A u fyzické zátěže bývá to "třeba" častěji, ať už jen kvůli tomu, co dítě vypotí, nebo kvůli skrytým potížím, jako jsou nečekané záchvaty kašle při podráždění sliznice, dehydratace, protože dítě zapomnělo pít během dne a na tréninku to "dorazilo"....a kupodivu pomáhá i na zklidnění, když dítě třeba upadne, brečí a nemůže přestat....
Já mám tedy k dětské gymnastice soustu výhrad, jak se mi na ten sport dobře kouká, tak tréninky mi přijdou skoro jak mučení, vnímám tam velký tlak na výkon, takže osobně jse nebyla ochotná tam holky dát a byl to jediný kroužek, který jsem jim nedovolila
. Ale zase chápu, proč třeba u gymnastiky by to častější pití mohl být problém, dělá se ta akrobacie a to by žaludek naplněný vodou taky nemusel ustát. Takže jsou sporty, kde chápu určitý časový interval mezi pitím. Ale právě tady bych odlišila školní tělocvik, kde té gymnastiky je pramálo, zato se pořád něco hraje, někde se běhá, prostě žádná akrobacie, zato velký výdej energie (pití má být sladké, sirup nebo slazený čaj, např., pro doplnění okamžité energie, tak nám to řekli na plavání a mně to dává smysl i u těch míčových her), takže tam to doplňování tekutin vidím jako opodstatněné.
Sama jsem chodila do Sokola, běhala biatlon, hrála florbal a běhala agility a pití jsem tedy potřebovala fest hlavně při tom florbale, kdy člověk dvě, tři minuty jel úplě naplno, pak několik minut seděl na lavičce a znovu naplno....a k tomuto sportu bych školní tělocvik na prvním stupni přirovnala jako k nejbližšímu, co do typu zátěže a intenzity pohybu....