Přidat odpověď
Třeba - byla jsem u našich s babičkou na procházce a jak jsem řešila, jestli půjde, kam dojde a jestli to pro ni není daleko, dávat jí rámě, dívat se na rigoly apod. - tak jsem v tašce to pití zapomněla. A jdu, najednou foukl větřík a už to začalo. Jenže já nemohla babičku pustit a běžet si pro pití. A chytil mě takový záchvat, že jsem myslela, že vyplivnu plíce - až jsem klečela na zemi, teklo mi z očí, z nosu - paní ze zahrady na konci kolonie přiběhla, přinesla mi pití, abych se mohla zklidnit.
Tak to říkám doktorovi a on - a co bylo v okolí - já - no nic, lípy. A on - no jo, ale na lípy alergická nejste a navíc - ony zrovna nekvetou. Tak já teda nevím, ale opravdu jsem cítila, že to přišlo, když zafoukal ten větřík.
Předchozí