Kamsi,tak za prvé jsem psala,že v této chvíli neumím odpovědět co je lepší.Na synovi jsem začala pozorovat problémy ve čtyřech letech a vyšetření prodělal všechna(kromě těch ,co vyžadovala hospitalizaci beze mě) a samozřejmě je doteď v péči psychiatra, psychologa a SPC.Takže dalo by se asi říct,že jsem z většinového pohledu matka uvědomělá.Ale když se zamyslím nad tím,co to jemu dalo,nic mě nenapadá.Jak psala Štěpánka,že je to dobré pro rodiče,zjištění,že nejsou špatní,že to není jejich výchovou,jak se jim třeba někdo snaží podsunout,to všechno beru a je to pravda.Jenže jde o dítě,co to dá jemu.Jsou lidé a děti zvláštní,kterým nikdo dg nedal a přesto žijí,nikdo je neomezuje,samozřejmě nemají žádné úlevy a nikdo je neomlouvá,ale je o opravdu špatně?Podívej,vím,že si zase naběhnu,ale syn má 13,skončil na speciální škole pro děti s těžkým postižením,pokud ho chci dát do kroužku,musím se ptát,prosit,připlatit.Většinový názor je proti integraci,protože by mohl být problém a proč čekat až bude,když můžeme být rovnou proti.Já vůbec nevím co s ním bude,jediné co chci je,aby se naučil žít ve společnosti a nemusel být někde v ústavu,ale mám pocit,že mi systém hází klacky pod nohy.Když nikde nesmí,kde se to má naučit?Má nálepku autisty a tím končí,jsou děti zdravé,které jsou agresivní,šikanují ostatní,ale pořád mají větší práva než on.Možná,kdyby dg neměl,tak by byl pro okolí divný,hloupý,ale nikoho by ani nenapadlo říct "tam nesmí","to není pro něj",na specku by nemohl.Jako,já fakt neříkám,že by to bylo lepší,znovu opakuju,že teď jsem ve stavu,že nevím a spíš nad tím přemýšlím,dívám se kolem sebe a samozřejmě mě deformuje moje práce,protože i u nás jsou klienti,kteří by vůbec v ústavní péči neměli být a taky je semlel systém...