Já už jsem se rozepsal o kousek níž v odpovědi Pawlle. Kdybych doma autistu měl, věděl o tom a někdo mě podaroval knihou, tak poděkuju a podle nálady a důvěry vůči dárci ji někam odložím, pročtu nebo vyhodím. Depku bych neměl, to se neumím vcítit.
Kdybych nevěděl, že je moje dítě autista, tak by mě asi zneklidnilo, že si to o něm někdo myslí, knížku bych si nejspíš přečetl a pak se podle toho zařídil. Ten první případ (a případ, kdy dítě autista není) jsou jistě pro rodiče obtěžující, ale pořád mám dojem, že možný přínos druhého případu (dítě autista je a rodiče to neakceptují) to převáží.