No tak některé zkušenosti jsou nepřenosné,chtěla bych vidět kolik milých upozornění bys zvládl.Dejme tomu po absolvování X vyšetření,kde si s dítětem několik hodin čekal a nebyl by to jeden den,ale dnů více a poté Tě někdo s chápavým úsměvem upozorní,že to dítě je nějaké divné a proč s tím něco neděláš.A dále následuje,že on četl,viděl na netu a sousedky dcera povídala.Vysvětluj několikrát denně,že autismus nevyléčíš a to dítě prostě v jistém ohledu divné bude,ne proto,že s tím nic neděláš,ale proto,že s tím nic dělat nejde.Věřím,že i Ty bys v závěru řval co je komu do toho,ale to by nebylo pěkné,protože okolí chce pomoct a ty jsi povinný tu úžasnou "pomoc"příjmout.