I já to vidím tak, že člověk v depresi ze svého - dejme tomu, že sobeckého, ale s tou výhradou, že v extrémní situaci MÁ člověk PRÁVO být sobecký - hlediska udělal to nejlepší, co dovedl, aby se mu ulevilo.

Podle mého názoru, jakkoli je to pro jeho okolí strašné, tak ve finální fázi je to JEHO ROZHODNUTÍ, na které MÁ PRÁVO.

A jeho okolí má zase PLNÉ PRÁVO se na něho za to zlobit, aspoň zpočátku.

Myslím, že je kontraproduktivní říkat těm pozůstalým, že to je sobecké a že by tak uvažovat neměli - naopak, oni tím podle mě projít musí, tou fází zlobení se, aby se mohli dostat "přes ni".

Protože pak budou moci snáze té mamince "odpustit", lze-li to tak říct, že třeba nemohla jinak, a to zase zpětně pomůže jim.

Neumím to líp napsat, snad je to srozumitelné.