Naprostý souhlas ve všem s Dobri.
Tyto věci mohou být nebezpečné (v těhu několikanásobně), člověk vůbec neví, co pomocí těchto aktivit může otevřít a není to k ničemu dobré, spíš naopak.
To, že maminku "tady" určitým způsobem "držíte" je v určitém slova smyslu pravda. Duše nezaniká, je vlastně věčná a cítí, i když nemá tělo...a myšlenky a pocity se přenášejí jakoby telepaticky, zvlášť mezi lidmi, kteří si jsou tak blízcí. Zášť a zloba ubližuje. Je pochopitelné a lidské, že se na maminku zlobíte, ale - je to i sobecké, protože se zlobíte hlavně kvůli sobě, že tu už s vámi není a že vás opustila a co VÁM to udělala.
Naopak po takovém činu, jako je sebevražda, by člověk měl odpustit z celého srdce a třeba i modlitbou pomoci tomu, kdo odešel, protože - sebevražda je věc, která by měla být pro člověka tabu. A psychologové říkají, že v naprosté většině případů zachráněný sebevrah už za chvilinku zamýšleného činu lituje, diví se, jak vůbec ho to mohlo napadnout a nikdy čin už neopakuje. Jenže když se povede a je dokonáno, bývá jediná pomoc - a to fakt nejlépe modlitba, přání odpuštění a tak...
Přeju moc, ať to zvládnete