Alixo,je to otázka víry a přesvědčení-pokud věříte,že to pomůže,ano jděte do toho!Pokud ne,nohy na ramena.V případě tvé těhotné sestry bych se přimlouvala za to ji to,alespoň teď vymluvit.Všechno má přece svůj čas.Já věřím na věci mezi nebem a zemí,ale taky věřím,že takhle jednoduše a rychle to fakt nefunguje!Musíte si to odžít a projít různými fázemi,až k odpuštění.Zkuste zapomenout na své sobecké pocity-JAK NÁM TO MOHLA UDĚLAT-a pochopit ji,ona to neudělala nikomu z vás,ale pro sebe.Mám za sebou zkušenost s těžkou depresí,a jak píšeš,že když se člověk rozhodne pro sebevraždu,tak se mu vážně uleví,a pak počítá dny,hodiny kdy už to bude,kdy už přijde ten klid a úleva.Kdo nezažil,nepochopí.Prožila jsem vaši situaci z obou stran,a ani jedna není jednoduchá.Dala bych tomu čas,udělala bych "seanci" jen ty a sestra,povídat si o mamce,zkusit ji pochopit,a tím pomalu dojít k odpuštění,ke kterému jednou kvůli sobě "budete muset"dojít,ale zdá se mi to brzo.Přeju vám oběma hodně moc sil a energie.