Margot, s tím, co píšeš, souhlasím. Až po tu poslední větu. Nevím, jak jsi na tom s vírou v Boha a nic mi do toho samozřejmě není. Já, v té době, kdy mi modlitby velice pomohly v obdobné situaci, byla nevěřǐcí. Tyhle modlitby znám vlastně úplnou náhodou. A když došlo k jednomu inkriminovanému úmrtí, kdy na mne šel irancionální hněv na tu osobu, jsem nějak vypnula a jediné, co se mi v mysli objevilo, byly tyhle dvě modlitby. A když jsem je "oddrmolila", tak jsem najednou vnitřně věděla, že to bylo pro pro tu duši potřeba a že odpuštění bylo úplné. A protože jsem vźdycky byla přesvědčená o své pravdě, musela přijít ještě jiná, hodně nepříjemná situace, díky níž vím ( nevěřím, vím to), že Bůh je. Bylo to bolestné a nepŕíjemné, ale vím, že to bylo třeba. To jen k tomu, źe modlitby jsou bezduchým odříkávánim. V zásadě, zrovna v tomhle případě, čím bezdušeji je odříká, tím víc jí pomůžou.