já asi k sebevraždě přistupuju trochu jinak. Protože ta strašná duševní muka, která jí většinou předcházejí jsou duševní porucha za kterou člověk nemůže. Možná není Božím záměrem, aby lidé sami ukončovali svůj život. Ale je to stejná strašná nemoc, jako třeba rakovina na kterou se také zemře a kdybych byla tímto způsobem věřící, tak také můžu říct, že tu nemoc na člověka někdo seslal. Ten člověk si jistě takovou těžkou depresi, nebo jinou zlou duševní poruchu nepřál, proto mu nemůže být vytýkáno, že jí dostal a že třeba ukončil svůj život. Lidé si naivně myslí, že se proti jakékoliv duševní porše můžeme vzepřít, kdybychom jen trochu chtěli. Ale opak je pravdou, nejde to. Sebevraždě se u opravdu těžkých stavů zabránit nedá a člověk nejedná sám za sebe, jedná za něho jeho onemocnění. Mluvím teď o sebevraždách jimž předchází nějaká těžká duševní choroba, ne o impulzivních rozhodnutích. V mé rodině někdo velmi blízký sebevraždu spáchal, vím o čem mluvíš. Jak to člověk zazlívá, jak ho to trápí. Měla jsem roky výčitky svědomí, že jsem tomu mohla zabránit (byla jsem dítě). Ale časem jsem pochopila, že ten člověk prostě nemohl jinak, už nebyl pod svou vlastní vládou a nemohla jsem mu to vyčítat. Nesmírně se mi ulevilo. Možná ti doporučím kontaktovat středisko pro psychospirituální krizi http://www.diabasis.cz/, jsou tam psychologové, kteří se tímhle zabývají. A raději bych se svěřila do rukou psychologů. Všechny tyhle osoby nabízející pomoc těm, kteří o ni nepožádaly mi připadají velmi podezřelé, bála bych se, že to bude mít spíš negativní důsledek. Přeju hodně štěstí. Jinak pokud jste z Prahy, můžu zkusit kromě těchto lidí pomoci najít nějaké duchovně zaměřené terapeuty-ale psychology z klinickým vzděláním.