nemám,

ale minulý týden mi bylo tak zle, že když se manžel ptal, co mi je, prohlásila jsem, že naposledy jsem se takhle mizerně cítila jako těhotná.

Je mi 42, manželovi přes 60. Už dávno jsme se dohodli, že vzhledem k tomu, že pracuji (Nutné) od půl roku věku dětí a vzhledem k jeho věku, tohle těhotenství bylo první a poslední.

Mimo to mám nitroděložní tělísko.

Manžel mne v celku šokoval, druhý den ráno prohlásil, že nespal a že by to asi bylo fajn. TO jsem si poklepala na čelo já, že to byla nadsázka a že kdyby se STALO, fajn nefajn, velmi dobře ví, že pro zabránění početí dělám, co mohu, on ještě může - třeba vasektomii.

Na potrat by mne bez zdravotní indikace nedostal ani heverem, to ví taky.

Doufám, že se podobné nestane za 4 nebo 5 let, to už nevím, zda bych dala fyzicky, ale jinak ne, že bych chtěla, plánovala ... ale kdyby se stalo, asi to tak má být.