Dobře se může číst i kniha, která odbočky a vnitřní monology má, záleží, jak jsou celkově zapojeny do smyslu příběhu a textu.

Krom toho miluju knihy, kde je jazyk sám (jeho podoba, forma, volba konkrétních termínů) nositelem významu, příběhu.

V poslední době jsem si třeba fakt užila vypravěčský um Neila Gaimana, konkrétně Neverwhere. To je sakra dobré řemeslo, po stránce imaginace i jazykově, třebaže příběh sám o sobě je vlastně archetypální až skoro klišé.