Řešit jsem začala hlavně sebe - odhodlala jsem se zajít na psychiatrii, vyprávět tam, o některých svých děsech a pod dohledem doktorky chodím pravidelně na terapii. Nakonec nedošlo na klasickou psychoterapii ale na kineziologii. Dostala jsem se už hodně kupředu - hodně věcí, které mi zůstávalo skrytých, teď vidím z jiného úhlu a můžu na ně reagovat jinak. Zlepšily se tím i vztahy v rodině celkově. Já jsem klidnější a vyrovnější. Daří se mi lépe.
Ale přišel tenhle sen...
Ta největší hrůza v tom snu ani nebylo to, že jsem skočila, ale to, že jsem to přežila - tohle mě hlavně vystrašilo...