Když vyšly poprvé Názory na vraždu, bylo mi 19 a tehdy mě to dost zaujalo.
Pak mě bavila Báječná léta a Účastníci zájezdu, ale myslím, že to bylo hodně dané dobou, dneska už by to asi bylo poněkud vyčpělé. Další knížky už jsem nečetla, respektive zkusila jsem, ale nebavily mě. Nevím, nakolik v tom hrál roli můj pokročilejší věk, ale Viewega od té doby nevyhledávám.
On je podle mě bystrý pozorovatel a dovede obratně popsat některé momenty tzv. ze života, ale na celý román nebo dokonce na mnoho románů je to tak nějak málo.