Vieweghovy knížky se mi nelíbí, jsou tak plytké, že už to pro mě není ani čtivé. Jediné, co se mi líbilo, byla Báječná léta pod psa, protože v nich vystupuje řada skutečných osob, s nimiž se zná můj táta, a bavilo mě, když porovnával Vieweghhův popis s tím, jací připadali jemu.

Za nesmírně čtivou a zároveň dostatečně objemově vydatnou - mnoho dílů - knihu považuju Merleho ságu o rodině Sioraců. To jsem dokázala hltat klidně s baterkou pod peřinou.

Z fantasy se mi hrozně líbil Zaklínač.

Z českých knížek mě svého času docela bavila Ludmila Vaňková.