olikro,
s tímhle problém nemám.
Mně vadilo to vyjádření, že žalování je špatné .

Obecně se obávám, že se často řeší až následky a ne příčiny. Nedělá mi problém pochopit, že dítě s AS (ale nejen) zmlátí někoho, o kom je přesvědčené, že dělá něco špatného. Vadí mi, že získalo poznatek, že to nebo ono je špatné, i když není.

S tím, že jedno dítě křičí, protože to druhé ho koplo a to ho zase koplo, protože tohle a.....to se děje pořád. Málokdy máš šanci se dopátrat, kde a proč to začalo. Celkově nemá cenu řešit, kdo a proč co udělal, ale jednoznačně stanovit, co je v jaké situaci přípustné. Nikdo do nikoho nemá kopat, za žádných okolností. Řešení, kdyby se to opět stalo? Sdělit nesouhlas nebo jít oznámit, pokud kopání nepřestane. Protože jakákoliv jiná reakce vyvolá řešení né kopance, ale té reakce. Tohle je zrovna něco, co se dá dobře stereotypizovat (a naučit dramatizací, což je vhodné třeba ve škole).
I dítě s AS se naučí rozlišovat, která reakce je a která není přípustná, na to jsou tyhle děti dost inteligentní. Nejde o to popírat zlo, které tu reakci vyvolalo, jde o to nastavit jiný vzorec chování v takové situaci.

Mám dítě, které je schopné v určitých chvílích prohodit svou mladší (i když těžší) sestru zdí . Zdá se, že už pochopila, že to není nejlepší řešení ve chvíli, kdy jí ségra kecá do hry .

Jinak třeba křika jako reakci na situaci, se kterou si nevím rady, beru ještě jako poměrně snesitelnou. Pokud nemám jiné vhodné řešení, tak ať si klidně zařve...většinou to pmůže k uklidnění....Ostatně, já taky často křičím, i když k tomu zdánlivě není žádný důvod .