No a co je špatně na tom, že to říkala? Víš, proč to říkala? Chtěla, aby ten nebo onen měl průšvih a měla radost z jeho potrestání nebo jen měla velkou potřebu jim to sdělovat, být v kontaktu s dospělým, ale nevěděla, o čem jiném s nimi mluvit?

Mně prostě na situaci, kdy dítě přijde a řekne, oni jsou támhle a baví se o tomhle, nepřijde nic špatného de pak o to, jak se s tím naloží. Buď se dám do hovoru ve smyslu: A tobě na tom něco vadí (je ti to nepříjemné)? A ty si chceš povídat s nimi a nevíš, jak do toho? Nebo něco podobného, prostě začnu zjišťovat, proč mi to dítě sdělujea podle toho jednám.
Nebo vylítnu a uličníky, co se támhle chichotají za bukem, že Anička miluje Pepíka a dám jim sodu, že mají jít plácat bábovičky....
Ale v tu chvíli se chová špatně ta učitelka, ne to dítě, co to přišlo sdělit, takže zloba by se měla směřovat k úče a ne k dítěti....bez ohledu na to, že bez té informace by to učitelka nevěděla...ona je dospělá a měla by vědět, jak se zachovat a neublížit, ne to dítě, to se to teprve učí....sdělením, že nemá žalovat, ho naučím akorát nesdělovat nic a příště dělat, že nic nevidím....i když třeba půjde o týraného ptáčka (spolužáka, souseda)....