Ono ani nejde o faktickou spravedlnost....něco jako když každému vyhradíš půl hodiny denně jen pro něj, tak jedno dítě to může považovat za málo a jiné za "až moc" a spokojení nakonec nebudou ani jeden....Takže jde spíš o to najít určitou míru odpovídající jejich potřebám, dávat prostor, aby i méně průbojné dítě mělo možnost přijít, když potřebuje a ne, když na něj zrovna přijde řada, aby se prostě chvílema svět točil jen kolem něj, i když se to ostatním v tu chvíli zrovna moc nehodí....

Já s tím trochu bojuju, mám ty prostřední děti dvě (dvojčata), což umožňuje ještě víc je nechávat jen pro sebe, navíc obě jsou takové nevýrazné co do potřeba z ájmů, těžko hledám něco, v čem tu být jen pro ně, v čem by byly výjimečné.....Přitom pro mě osobně jsou výjimečné právě tím, že jsou dvojčata, ale pro ně tohle prostě hodnotu nemá...
Zatím se ale nejukřivděněji ohledně všeho tváří nejstarší, ačkoliv co do privilegií a podpory zájmů je na tom jednoznačně nejlépe. Ale tohle prostě s objektivitou nesouvisí, jde jen o ty pocity těch dětí a pokud je mezi nimi nějaké, které je až tolik nesděluje, je snadné něco přehlédnout nebo vyhodnotit úplně jinak .