Jsem prostředníček. sestra je o dost starší, bratr o 2 roky mladší.
A ano cítím se někdy ukřivděná dodnes :-D i když je pravda, že z nás 3 si žiju asi nejspokojenějším životem (sestra je docela vyšŤavená z nefungujícího vztahu a dvou malých dětí, bratr žije bůhvíkde a dělá bůhvíco, nebyl schopný dostudovat ani učňák i přesto, že byl z nás tří nejvíce podporován).
Ségra byla vždy ta starší, měla jako starší samozřejmě jistá privilegia (dívat se večer na telku, chodit sama ven apod - ano, byla opravdu velká.
My dva s bratrem jsme vždy směli ty stejné věci. U nás se už nerozdělovalo kdo je nebo není starší.
Sestra byla vlemi chytrá, tak jí všichni velmi podporovali na škole. Já tak nějak prolézala, neřešilo se to.
Brácah byl mazlíček, nejmladší a ještě k tomu konečně kluk, takže s tím se všichni crcali nejvíc.
Jako dítě jsem to brala jako křivdy. Dneska vidím, že mě to naučilo velké toleranci, vnímavosti, dokážu velmi obratně řešit agresivní ataky v klidu. Vždy jsem byla takový tmelící prvek - udobřovala jsem pohádané členy rodiny - ne vždy je to ale dobrá a příjemná role. Když to děláte několik let, stále dokola...
Většinou mívají prostředníčci nejsilnější vztahy k rodičům