Eliííí, dělej co musíš...

aktuálně máme děsný problém - zubař. Už jsme dítě dovlekli na kliniku, kam přijdeš a zaplatíš za pozdrav.

Pomohlo to v tom, že tam byla orthodontistka, která vytočila i mě, protože asi nemá děti, natož pomalu puberťáky, tak mě sjela na dvě doby, že jsem k ničemu, že dítě má blbě vyčištěné zuby, - no jasně, že jsem ho donutila před prohlídkou zuby si vyčistit na místním WC,

jasně, že má, protože na to kašle, prudila jsem ho 13 let, občas i dneska použiju barvící tablety.. a dál jako můžu co?

pak jsem geneticky závadná, manžel taky, protože mu zuby rostou křížem a půl dutiny ústní vytrhat, aby bylo místo pro jiné zuby.

Ale bavila se se mnou! Kdyby podobně zpražila syna, možná by zvládl lépe. Já jsem se cítila jako blb a syn jako někdo, o kom rozhodují jiní.

A jak zaslechl slovo - trhání či extrakce? nevím, jak se nadává
(pár měsíců předtím mu na stejné klinice velmi hodná paní doktorka ... vysekávala první zub opravdu z hluboka - moc hodná, injekcí měl v té dásni asi i na operaci žlučníku)... tak prostě se šprajcnul.
A dneska už ho nedostanu naprosto nikam, ani kdybych mu slíbila dárek na pozici zázraku.

Tak jsem v pozici kdy domlouvám, prosím, vysvětluji... až mu bude tak 20 a více, tak mi ještě vynadá, že jsem byla málo důsledná či přesvědčivá.

V jeho 30-ti? Bude ještě hůř.