Opravdu už nemám sílu a nevím jak dál.
Už rok žiju v neustálém stresu - mám náročnou práci a letos jsem dokončila studium na VŠ. Trvalý stres se projevil začátkem roku bolestí na hrudi a extrémní únavou. Všechna vyšetření OK (to máte ze stresu). V červnu jsem odstátnicovala a složila přijímací zkoušky na další VŠ. To mi velmi "zvedlo" oblíbenost v práci, kde se to být lepší neodpouští.
Aktuálně mi byla diagnostikována revmatoidní artritida (neustálé bolesti zejména prstů rukou, ale nyní už všech kloubů, únava). Nejsem schopna doma pracovat jako dřív, což nelibě nese rodina - muž i dcera jsou zvyklí, že jsem ten tahoun, který určuje co, kdy a jak a sami nejsou schopni nebo spíš ochotni se čehokoliv ujmout. Hádky a křik jsou nyní na denním pořádku. S mužem nemáme dobrý vztah, de facto žijeme vedle sebe, ne spolu, nyní se problémy jen vyhrocují.
Mám obrovské bolesti, léky mi nezabírají nebo způsobují takové vedlejší účinky, že efekt je takřka nulový.
Nejhorší je pocit, že není žádná vize zlepšení, nic mi nedokáže zlepšit náladu, bývala jsem vzdor složitým situacím vždy optimistická a veselá baba, která dodávala chuť do života ostatním - teď ji sama nemám a nikdo mi zdá se nepomůže... Jsem pořád unavená, spavá, smutná, nejsem schopná se přinutit k jakékoliv činnosti, všechno se mi zdá jako problém... Bojím se, že to nezvládnu, že není nic, co by mě tady drželo (s dcerou v pubertě si nyní velmi nerozumíme a raději si jdeme z cesty). Nemám nic a nikoho, kdo by mi pomohl - část lidí kolem mi potíže přeje, části jsou lhostejné...
Měl někdo podobné potíže a podařilo se mu je zvládnout? Jak?? Jsem na konci sil... Často si ráno říkám, že by bylo lepší se neprobudit...