Jak to tady tak pročítám, bohužel ti tedy neporadím, je to už rok co jste tady většina povídali, třeba jste se už polepšili, jáá mám ten problém teď. Jsem trochu ráda že v tom nejsem sama, ale samozřejmě mě to neomluví a taky bych se chtěla moc změnit. Bála jsem se toho že budu něco takového dělat, v mládí jsem si pořídila psa a bylo to to samé v bledě modrém :-( Doufala jsem že když to vyjde ze mě že k němu budu mít jiný vztah, aspo%n v tomhle, ne :-( Taky mě strašně mrzí když na něj zařvu, všude v knížkách se dočítám jak to těm dětem ubližuje a vidím jak po mě spoustu věci opakuje, třeba jen když vyhubuju psovy, hned to dělá taky, když se vzteká hází vším, no prostě jako já když jsem myslela že to ještě snad okoukat nemůže, dneska se omezuji ale ten výbuch nejsem schopná udržet na uzdě a prckovi se toho spousta ještě nedá vysvětlit. Ale moc Vám všem děkuji za Vaše příspěvky je hned trochu líp že pocit špatné matky nemám jen já. Držím nám všem palce...