Přidat odpověď
Syna taky ani moc neprudili, jen spíše mě se divili, jak to, že mluví jinak, a měl by mluvit dětsky, a že mu děti kvůli tomu moc nerozumí, protože netuší o čem Tomík mluví a pořád dokola. Pak to samé z počátku ve škole, a pak už byl klid.
Když si vzpomenu, jak při rozhovoru s námi učitelka ve škole navrhovala, aniž by syna znala, jestli nechceme rok počkat nebo ho dát do jiné školy, třeba zvláštní, že při jeho diagnoze to bude problém, tak se mi stále zatínají pěsti. Za dva měsíce naštěstí změnila názor, že tak bystré dítě už dlouho ve třídě neměla, ačkoli nechápe, a to vlastně nikdo z nás, že při své soustředěnosti toho tolik stihne pobrat.
Předchozí