z vlastní zkušenosti bych přivítala to, co píše Ráchel - jen bezpodmínečný kontakt. Nesnaž se ukazovat slunný stránky života, v depresi prostě slunce nesvítí a snaha okolí tohle ukazovat mě jenom vysilovala. Navíc je těžký, že máš v depresi pocit, že okolí nechápe, že nevidíš slunce, že vrcholný výkone je vůbec vstát z postele a převlíknout se z pyžama (nebo se převlíknout do pyžama... prostě vrcholem jsou naprosto běžný všední úkoly, který člověk jinak dělá naprosto bezmyšlenkovitě).

Nenechávej to být, hrozně těžko by se ti žilo s tím, kdyby se něco stalo a ty ses pak ptala sama sebe, jestlis mohla něco udělat.

kamarádka se v depresi zabila - tehdy jsem neměla osobní zkušenost a nepochopila jsem, že je to s ní vážné. Hodně dlouho jsem si vyčítala, že jsem její problémy bagatelizovala tím, že jsem se jí snažila ukázat "slunce svit"...

Tůj přítel bere AD, což bych brala jako velký krok kupředu. Ale AD nejsou samospasitelný, jen dělají život snesitelnějším z totálně nesnesitelného...