Limai,
neuraž se,
ale kdybych byla na místě Tvého známého, brzo bych měla chuť Tě klepnout po hlavě. Kdybys mi takhle urputně chtěl apomáhat i teď, tak by ses s nemilou potázala. Lidi mě serou, nerada mám neočekávaný návštěvy, ráda jsem sama, diagnozu deprese mám, už se neléčím, jsem založením více skeptik, ale probůh, nechte nás takovéhle osoby na pokoji, kdybys mi chodila vysvětlovat co nejčastěji v dobré víře, že život je hezkej a tak, tak bych na Tebe vzala vidle. Když dáš najevo že ten pán může u Vás vždy když bude chtít najít společnost, super, ale vnucovat lidem pomoc, zvlášť v depresi, uf! to já bych se z toho vzpamatovávala aspoň tejden a pořád bych se bála, že Tě potkám. Říkám Ti to jako člověk se zkušeností s depresí, se zkušeností s lidma, kteří mi chtěli ukazovat, jak je svět hezkej, a vůbec jako samotář, kterej má svůj klid rád a myslí si, že na tom není nic špatnýho. deprese je nebezpečná to jo, ale takhle vtíráním se tomu nepomužeš, trochu dost se to démonizuje - někdy jsem měla chuť na sebevraždu právě proto, že mi lidi nechtěli dát pokoj a furt by mě zachaňovali, přitom já sem si jenom chtěla melancholicky sedět a přemejšlet .. nevim jak líp to vysvětlit.