Dobrý den všem,
děkuji za pozitivní reakce, které mě hodně potěšily
Moc se mi líbí příspěvek Petudly+4, to je přesně to co jsem tím chtěla sdělit. Pro ty děcka je jejich identita hrozně důležitá. Naše Anička rok a půl v domově nepromluvila, byla uzavřená a nikdo neotevřel dveře do její duše.
Pro nás to bylo jako by se otevřely dveře 13. komnaty, kterou v sobě děti v náhradní péči mají a dostaly jsme k nim navíc bonus - klíč od těch dveří. Bylo to k uzoufání, když večer ležela v posteli a najednou ji tekly slzy. A plakala, tak bolestně plakala až mi to rvalo srdce...
Jednou jsem se sešla s bio matkou a Aničkou v obchodě, tam jsme si sedly na lavičku a já si najednou všimla, že mají obě pihu na stejném místě na tváři. Tak jsem Aničku na to upozornila. Vím, že to byl pro ní důležitý okamžik, kdy prožívala svoji identitu se svou matkou. Nebo jsem ji jen řekla:"Ty jsi tak krásná po svoji mamce", protože i ona je moc hezká :o) Hledala jsem co nejvíc společných pozitivních věcí, kterých jsem si všimla, dnes vím, že to pro ní bylo moc důležitý.
A ano, Anička dnes už u nás není, vychovává ji její biologická rodina.
Ještě jednou děkuji všem za příspěvky :o)