Hele já mám momentálně v hlavě hrozný chaos a mé pocity dost ovlivňuje jistá nasranost a to, že jsme dost pohádání a že mi řekl něco, s čím se mi bude docela zle vyrovnávat. Kdysi jsem četla citát, že člověk nemá nikdy zapomínat na to, co mu kdo řekl v hněvu.
Dítě jsme měli už před nevěrou. Nemám pocit, že bych si dostatečně neužila mládí nebo tak něco. Do vztahu s ním jsem šla po ujištění se v pocitu, že CHCI. Prostý pocit chtění a umění si to představit na furt. Ale co jsme udělali pouze z rozumu a pro klid, nebo jak bych to řekla ,,pro nějakou jistotu" -tak to byla ta svatba.