Byla jsem s partnerem cca 9 let. Nelitovala jsem nikdy ani chvilku, že jsem odešla. Vím totiž, že jsem vyzkoušela opravdu všechno, co se dalo, abych se v tom vztahu mohla cítit alespoň trochu dobře. Nešlo to. Chlap je z vnějšku normální, jen já vím, že ve skutečnosti nějakou poruchu mít bude. Ale i kdyby ne, vztah už prostě zachrániot nešlo. A protože máme spolu dítě, jsem s ním stále v kontaktu a tak ani milosrdná paměť nezapracuje a nezidealizuje si ho.
Nový vztah ještě nemám, ale je to lepší sama než s ním.