Rozvod byl jediná rozumná věc, která se v našem případě dala udělat.
Ještě rozumnější by bylo bývalo se nebrat, ale to vidím TEĎ, půlku života tomu nazpátek mi ten sňatek naopak přišel jako nejlepší nápad mého života

Jednak jsem si následně VÝRAZNĚ (o mnoho úrovní) polepšila, čistě jenom výměnou partnera, jednak jsem přece jenom dozrála (manžela jsem poznala ve 20, dneska je mi 40+) a můj žebříček hodnot a všeho též dozrál
Lituju jen toho, že nemůžu mít u sebe svoje vlastní dítě každý den, a že nám problémy s exem dost komplikují situaci. Ale za celých 6let od rozvodu nás ani jednoho nenapadlo ani jednou, že bychom zalitovali, takže nejspíš opravdu není čeho litovat, ve smyslu nebylo by CO lepit.