Já mám poslední dobou pocit, že školství slouží hlavně k záměrné debilizaci společnosti.
Zjistila jsem, jak neúmerně¨moc času deti ve škole stráví v poměru k tomu, co se naučí - když je např, mladší syn nemocný, stačí s s ním učit 90 minut denně max a je týdnu nepřítomnosti napřed! Není žádný lumen.
Furt nejaký akce, chození po všech čertech, ale takový, že to nemá an velkou hodnotu, spíš aby na tom pořadatel akce vydělal, mám dojem, že dě+ti posílají na různý představení, prohramy apod., který by jinak totálně propadly, pořád nějaký nácviky na všechno možný i nemožný, neuveřitelně moc času stráveného násvikem dvouminutové scénky na školní akademii, o které bych pak řekla, že se na tom smluvili půl hodiny před představením, neustále požadaqvky na rodiče - přineste, obstarejte - miliony pomůcek, které za nás nebyly, ale výsledek nikde, do výtvarky x druhů barev a nevím čeho, ale výsledky působí dost nepřesvedčivě a nové dovednosti fakt nepozoruju, všechno na efekt - pořád se s dětmi někde ukazovat, mnekde courat, něco předvídět, jen aby se vykázala aktivita.
Jak říkáte, v reálu jde vzdělání stranou - nemyslím přímo znalosti, jako násobilka či vyjmenovaná slova, i když ani u tohg onevím, kdo to dítě nakonec naučil - zda škola nebo já doma. Když budu citovat "Vzdělání je to, co zůstane, když všechno ostatní zapomenete" -