Vidim to asi jako Jesterka, vnor do klektivni zkusenosti, neco konkretniho, co tu bylo, na co ja ted navazuju, ale ze bych to byla ja osobne? Kdo jsem ja?

Ale bavi me to v duchu toulani po hvezdach, mela jsem par takovych snu, ktere si rada zpetne vybavuju. Nejvic me to fascinuje jako turismus casem, prozivala jsem emoce a videla veci, priroda byla divoka, nedotcena, cesty hrozne vlekly, jelo se na voze blatem strasne dlouho hustymi lesy a nikde nikdo. Zila jsem s muzem, ke kteremu jsem mela vztah asi jako ke kolegovi v zamestnani, spolehlivost, spolecne odvedena prace, jinak nic, povazovala jsem to tak za normalni a necitila jsem se nijak citove nenaplnena, milovala jsem nase deti. Privedl si jinou zenu a ja jsem vedela, ze musim odejit, ten des, znamenalo to jistou smrt. Skocila jsem na ni, chtela jsem ji oci vyskrabat. Musim se tomu smat, ja neznam zarlivost ani existencni zavislost na muzi, jsem matka zivitelka. Tam jsem prozivala nejvetsi des, vedela jsem, ze zahynu. Pak me nekdo vzal k sobe, zila jsem v malem domecku u velkeho staveni, pocitovala jsem takovou vdecnost za to, ze me prijali, zachranili mi zivot. U nich jsem zila az do vysokeho veku, shrbena, vrascite ruce, cela seschla, vsude kolem domu byly deti a zvirectvo, ja jsem delala, co jsem mohla. Nebyly penize, resp jsem se s nimi nikdy nesetkala. Nebyl rozdil mezi praci a volnym casem, kazdy delal, co bylo treba a co byl schopen a zaroven mel to, co bylo. Ani jsem si nedokazala predstavit chtit neco vic. Neslo o to mit majetek nebo job, ty kategorie pro mne vubec neexistovaly, slo o to k nekomu patrit.

V jinem snu jsem byla jen v detstvi - mladi, nase rodina, spousta sourozencu na samote v drevenem dome, jinak nikde nikdo, zadny lidi, kdyz se nekdo cestou zastavil, to byla udalsot. Zadna skola, byli jsme porad venku a porad spolu my sourozenci. Nikam jsme nechodili, nikoho dalsiho nevideli cele mesice. Se svym mladsim bratrem jsem mela intimni vztah, a povazovala jsem to za naprosto prirozene, milovala jsem ho, byli jsme spolu neustale, nikdo jiny taky siroko daleko nebyl a taky nebyl nikdo a nic, kdo by to odsuzoval, nemela jsem o tom zadnou vedomost, ze by na tom bylo neco spatneho. Nadherna divoka proroda, husta trava, kvetouci louky, zadny cesty, stavby, ale nejak mam dojem, ze jsem vubec netusila, co je za kopcem natoz jeste dal, kdyz nekdo jel kolem a vypravel, to byla udalost. Vlastne jsem vubec ani v tom prvnim snu nevedela, kde to vlastne ziju a jak to ve svete chodi. Vedela jsem jen tech par malo veci tykajicich se meho bezprostredniho zivota, jinak nic.