Když někdo neumí řešit své problémy, tak byl většinou nějaký problém ve výchově (pár takových lidí jsem potkala) + určitý povahový rys toho člověka. Z té výchovy - například příliš úzkostní rodiče, chybějící rodiče, nefunkční rodiče, příliš dominantní rodiče, patologie ve smyslu zneužívání, týrání atd. Což se mohlo týkat třeba i jen jednoho z rodičů. Takové věci si ale dospělý člověk většinou pamatuje, uvědomuje, někdy potlačuje... Všichni jsme ovlivněni tím, co zažíváme od narození do dospělosti, "škody" na nás napáchané se pak projevují - zřejmě dle intenzity, doby trvání, způsobu. Na někom více, na někom méně.

Ovšem sama bych si přála vědět, jak se může člověk v dospělosti vymanit z toho, co jej roky ovlivňovalo... Několika lidem pomohlo hodně lásky a trpělivosti ze strany životního partnera. Je nutné ale říct, že bez určité a viditelné snahy ze strany těch "postižených" to nikdy nešlo